FOD se bojí o Klokánky
FOD se bojí o Klokánky, snížení dotací může znamenat likvidaci
Fond ohrožených dětí se bojí o své Klokánky, které mají od poloviny příštího roku dostat méně peněz. Novela zákona o sociálně právní ochraně dětí totiž mění priority péče o ohrožené děti.
Budova zařízení Fondu ohrožených dětí Klokánek v Brně-LíšniFoto: Alena Podlucká
Na prvním místě má být podpora ohrožených rodin, významně se má posílit i pěstounská péče. Na pobytová zařízení tak zbude méně. A právě Klokánky tyto změny už v červenci tohoto roku pocítí nejvíc.
Litoměřický Klokánek patří k sedmnácti zařízením se střídavou péčí, které Fond ohrožených dětí v České republice provozuje. V pěti bytech tu s tetami, které se u nich střídají po týdnu, momentálně žije dvacet dětí, které mají přes svůj věk už hodně za sebou.
„Máme tady od nula do osmnácti s tím, že nejmladší je teď rok a půl Mireček a nejstarší je patnáctiletá dívka,“ popisuje situaci vedoucí litoměřického Klokánku Ivana Prudičová a pokračuje:
„Máme pořád plno. Dneska jsme museli odmítnout tři děti. V pátek jsme odmítali dvě děti. Potřebovali bychom být nafukovací.“
Většina dětí přichází do Klokánku pouze v tom, co má aktuálně na sobě. Úkolem Klokánku je nejen obléknout, ale poskytnout jim i školní potřeby, hračky, sportovní potřeby a lékařské ošetření.
Pokud je dítě do Klokánku svěřeno na soudní rozhodnutí či na žádost Péče o děti, je vše hrazeno z dávek, které vyplácí stát. Jsou bohužel menší než dávky na děti v dětských domovech.
KlokánekFoto: www.fod.cz/klokanek
Proto se Klokánky snaží o dofinancování ze sponzorských darů, které investují zejména do úpravy prostředí či koupě nábytku.
I v litoměřickém Klokánku se bojí, co s nimi bude dál. Podle novely zákona o sociálně právní ochraně dětí se má příspěvek na dítě v Klokánku snížit o jedenáct procent. To je podle vedení fondu ohrožených dětí likvidační.
Za druhou stranu, tedy ministerstvo práce a sociálních věcí, říká ředitel Odboru rodiny a dávkových systémů Miloslav Macela, že smyslem novely likvidace Klokánků není.
„Cílem tohoto zákona je, aby tato zařízení dostala určitá pravidla činnosti. Jde nám o to, aby ta péče byla co nejkvalitnější. Zároveň dochází i k určitým změnám i ve financování, protože náklady na tato zařízení se za poslední čtyři roky ztrojnásobily.“
Miroslav Macela také zdůrazňuje, že bohužel ve stejnou dobu nedošlo k úbytku dětí v ústavní péči: „Takže tato zařízení v tuto chvíli neplní alternativu k ústavní péči a my bychom rádi, aby ji plnit začaly a aby více pracovaly s rodinami a více pracovaly na návratu dětí do rodinného prostředí.“
Klokánky by tedy ze systému péče o ohrožené děti zmizet neměly. Dětí, které akutní pomoc potřebují, totiž neubývá. Spíše naopak.